Sevilla FC – Estadio Ramón Sánchez Pizjuán

Otevření: 1958
Poslední rekonstrukce: 2015
Kapacita: 42 500
Založení klubu: 1890

Představení Estadio Ramón Sánchez Pizjuán

Estadio Ramón Sánchez Pizjuán – domácí stánek jednoho ze dvou tradičních španělských celků, sídlící na jihu Španělska. Řeč je o stadionu Sevilly FC, který pojme 42 500 svých fanoušků. Od zázemí městského rivala Realu Betis, sídlícího na jihu Sevilly, je vzdálen vzdušnou čarou tři kilometry na sever. Estadio Benito Villamarín s kapacitou přes 60 tisíc diváků je největší v tomto 690tisícovém hlavním městě Andalusie. Když už krátce mapujeme sevillské stadiony, v jeho severozápadní části stojí od roku 1999 nevyužívaný olympijský stadion pro 57 600 diváků. Španělsko totiž neúspěšně kandidovalo na pořádání OH v roce 2004, přesto už byl za tímto účelem dříve postaven atletický stadion. 

Pojmenování stadionu

Jména stadionů jsou většinou užívány podle sponzorů, dané městské části, ve které se nachází nebo dle významné klubové osobnosti. V případě Sevilly FC jde o dlouholetého prezidenta klubu, který se před mnoha lety zasloužil o koupi pozemku a zaštítil investice spojené se stavbou tohoto stadionu. Svého díla se však nedošil, Ramón Sánchez Pizjuán totiž zemřel ještě před začátkem výstavby, a proto byl stadion na jeho počest pojmenován brzy po otevření. 

Historie stadionu

Než Sevilla začala užívat Estadio Ramón Sánchez Pizjuán, hrávala na Estadio de Nervión, který už však pomalu začínal být pro sílící klub příliš malý. Proto se vydali cestou zcela nového zázemí. Avšak v době slavnostního otevření roku 1958 nebyl ještě celý stadion úplně dokončen. Zbylé části druhých pater tribun byly dostavěny až v roce 1974, čímž kapacita překročila 70 tisíc diváků.

Před mistrovstvím světa ve Španělsku v roce 1982, kterého byl domov Sevilly zapojen, proběhla jeho modernizace a kapacita tím mírně poklesla. Avšak stále stánek pojmul úctyhodných 66 tisíc diváků. V roce 1997 byl celý stadion osazen všemi místy k sezení a po této úpravě se na něj vešlo „pouze“ 45 000 diváků. Po zatím poslední modernizaci z roku 2015, při níž stadion získal mimo jiné nové sedačky, se kapacita ustálila na počtu 42 500 diváků. Rovněž venkovní fasáda stadionu získala nový kabát, navíc s nočním barevným podsvícením, čímž celá stavba omládla. 

Architekti fotbalových arén budovaných na začátku třetího tisíciletí se především zabývají vysouvacím zastřešením celého stadionu či vysouvací hrací plochou. Majitelé klubu z centra Andalusie měli v rámci svých omezených finančních možností zcela jiné plány. Při zmíněné poslední rekonstrukci zůstala kvůli tomu zastřešena jen hlavní tribuna a tak tomu bude i nadále. Přece jen střecha není v jihoevropských státech úplnou prioritou. Alespoň zůstalo zachováno kouzlo těchto, dalo by se říci, typicky španělských stadionů.